ČELECHOVICE na HANÉ - TABULÁTNÍ KORÁLI

Fosilní koráli v českém masívu jsou obecně velmi cenné zkameněliny. Přesto, v jakémsi stínu trilobitů a jiných populárních zkamenělin jsou často opomíjeny. Jejich nálezy však přinášejí velmi zásadní vědecké poznatky o vývoji života v tropických mořích v období siluru a devonu. Koráli, mezi které patřili zejména tabuláti (tvořící kolonie) a soliterní rugosní koráli žili na strmých svazích útesů i pod nimi v bahnitém dně. Rychlé přirůstání vápencové hmoty a její náhlé sesuvy po svazích útesů čas od času pohřbili celé mořské dno a umožnili tak uchování nejrůznějších fosilií. Zatímco koráli přirostlé k útesu tvořili bochníkovité trsy, jejich příbuzní na mořském bahnitém dně tvořili odlehčené ploché kolonie ve tvaru tenkých desek se stopkou na spodní části. Agresivnější druhy hledali pevný podklad a narůstali svými řetízkatými koloniemi na živoucí korálové trsy tabulátů. Řada těchto fosilií slouží jako cenné paleoekologické indikátory, které umožňují rozluštit vztahy tehdejších organismů a jejich prostředí, ve kterém žili. Na lokalitě Čelechovice na Hané se v období devonu nacházel také takový korálový útes a našlo se zde doposud velké množství korálů (převážně rugosních a tabulátních). Jejich taxonomické určení je však poměrně složité, protože je zastaralé (mnoho nálezů určeno pouze do rodu nebo čeledi) a bylo by třeba nálezy z této lokality podrobit důslednějšímu průzkumu a zrevidovat je.
Popusťme fantasii a přenesme se tedy na chvíli do devonského moře  poblíž Čelechovic na Hané, na úpatí hory Velký Kosíř a to do středního devonu, přibližně před 395 miliony lety. Jednalo se převážně o mělkovodní prostředí, ve kterém přežívali spíše trvaleji přisedlé, často endemické druhy korálnatců, lilijic, gastropodů, brachiopodů, či vzácných endemických drobných trilobitů. Představme si, že zdejší tehdejší moře připomínalo asi nejvíce nám známé korálové útesy v Indickém oceánu, či Velký Bariérový útes u Austrálie, ovšem s jinými, dnes již zcela vymřelými zástupci korálů. Bylo pravděpodobně, tak jako současné korálové útesy velmi barevné, což vyžaduje jistou představivost, protože zkamenělé nálezy jsou zachovány nejčastěji sice v červených čelechovických vápencích, ale jako hnědavé až zcela černé otisky. Barvy se ztratily, ale tvary zůstaly.

Vlevo (v mobilní aplikaci nahoře) - čelechovický devonský korálový útes - idealizovaná kresba kolonie tabulátního korálu rodu Alveolites Lamarck 1801 †, vpravo (v mobilní aplikaci dole) - idealizovaná kresba kolonie tabulátního korálu rodu Thamnopora Steininger, 1831 †.

• OBECNÁ CHARAKTERISTIKA

• ALVEOLITES

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Alveolitidae Duncan, 1872 †, podčeleď: Alveolitinae Duncan, 1872 †, rod: Alveolites Lamarck, 1801 †.

Čelechovický devonský korálový útes - idealizovaná kresba kolonie tabulátního korálu rodu Alveolites Lamarck 1801 †.

• FAVOSITES

• HELIOLITES

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †, druh: Heliolites porosus Goldfuss 1826 †, poddruh: Heliolites porosus porosus Goldfuss; Iven †.

Koloniální láčkovci s drobnými korality / polyparii, která jsou vzájemně oddělená dobře vyvinutým cenenchymem. Ten tvoří kapilární rourky či hranolky polygonálního tvaru s četnými dny nebo jemným bublinatým pletivem. Každý koralit je zakončen více nebo méně výrazným kalichem. Jednotlivá polyparia jsou válcovitá, v průřezu okrouhlá nebo růžicovitá. Septa jsou obvykle tvořena 12 septálními trny. Spodní strana kolonie je kryta holotékou. Globální výskyt od svrchního ordoviku po střední devon. 

• PLACOCOENITES

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Coenitidae Sardeson, 1896 †, rod: Placocoenites Sokolov, 1955 †.

Na fotografii nad tímto popisem je otisk korálu rodu Placocoenites Sokolov, 1955 †. Velikost zachovalého otisku je cca 5 x 5 cm. Je to blízký příbuzný výše zmíněného korálu rodu Alveolites Lamarck, 1801 †. Taková zásadní charakteristika, mimo jiné, která tyto dva na první pohled velmi podobné rody odlišuje je ta, že rod Placocoenites Sokolov, 1955 † měl povlékavý, dalo by se říci parazitický způsob života. Z čelechovického devonu jsou uváděny tyto druhy - Placocoenites meditus (Lecompte) † a Placocoenites remesi (Kettner) †.

• THAMNOPORA

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Favositina Wedekind, 1937 †, nadčeleď: Pachyporicae Gerth, 1921 †, čeleď: Pachyporidae Gerth, 1921 †, rod: Thamnopora Steininger, 1831 †, druh: Thamnopora cf. cervicornis (Blainville, 1830) †.

Na fotografii nahoře nádherně zachovalý nález s dokonalými zoárii (zcela vpravo ukázka běžného zachování nálezů z Růžičkova lomu). Na fotografii níže jsou detaily právě těchto zoárií. Růžičkův lom, 2020.

Rod Thamnopora Steininger, 1831 † je zástupce favositidních tabulátních koralitů, pro něž je typické tyčinkovité větvení kolonií. Jejich výskyt spadá od siluru po perm. Vytváří masivní větevnaté trsy. Korality jsou silnostěnné (tzv. stereoplazmatické zesílení), prizmaticky kuželovité. Nejsilnější jsou v periferních částech. Na hranách koralitů jsou velké póry, které přecházejí při značném zesílení stěn v kanálky. Dna vyvinuta, někdy chybějí.

• THAMNOPTYCHIA = TRACHYPORA (syn.)

Řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Favositina Wedekind, 1937 †, čeleď: Pachyporidae Gerth, 1921 †, rod: Thamnoptychia Hall, 1876 †.

Z čelechovického devonu je uváděn druh Trachypora circulipora Kayser †. Dnes je však rod Trachypora Milne-Edwards & Haime, 1851 pokládán za synonymum validního rodu Thamnoptychia Hall, 1876 †.